Obsah
Jizerské hory pro vozíčkáře – „handbikery“
Pro návštěvníky s omezenější mobilitou jsme vyhledali několik lákavějších tras, jejichž úkolem je přiblížit Jizerky všemi krásami, raritami a podivuhodnostmi. Výběr přirozeně ovlivňuje celkový charakter krajiny – malé množství výrazných převýšení, velké množství zpevněných cest a malých silnic, přítomnost atraktivních lokalit.
Následující trasy jsou navrženy především pro vozíčkáře, využít je však mohou též rodiny s malými dětmi na kolech, kočárky atd. Více informací o bezbariérových trasách Vám rádi poskytneme v informačním centru v Bedřichově.
Tradice pro všechny – Nová Louka I. (9 km)
Na hráz Bedřichovské přehrady na Černé Nise (11,7 km)
Tradice pro všechny – osada Jizerka II. (14,5 km)
Na hráz Josefodolské přehrady a na Královku (15 km)
Letadla na horách a jejich pomníčky (16 km)
Za přírodou, za horami (16,4 km)
Tradice pro všechny – Nová Louka I. (9 km)
Bedřichov, stadion – Bedřichov, hájovna (0,5 km) – Blatný rybník (3 km) – Nová Louka (3,7 km) – Za Novou Loukou (4,2 km) – /Vládní cesta/ – Bedřichov, obora (8,2 km) – Bedřichov, stadion (9 km)
Trasa kratší délky, zpravidla absolvovaná všemi návštěvníky Jizerských hor, směřuje přes Blatný rybník z roku 1780 k restauraci Nová Louka, jež je proslulá nejen svými dalšími názvy Šámalka či Zámeček, ale také pomníčkem JUDr. Přemysla Šámala, popraveného nacisty v roce 1941. Cesta dále pokračuje po Vládní cestě (pojmenování souvisí s plánovanou, leč nevykonanou návštěvou Edvarda Beneše) okolo Klikvové louky, kde pramení tzv. „Bílá Nisa“, zpět do obce Bedřichov.
Na hráz Bedřichovské přehrady na Černé Nise (11,7 km)
Bedřichov, stadion – Bedřichov, obora (0,8 km) – Bedřichovská přehrada na Černé Nise, hráz (3,8 km) – Černá Nisa, západní rozcestí (4,3 km) – Závory (5,8 km) – Pod Olivetskou horou (6,8 km) – Gregorův kříž (7,8 km) – Nová Louka (8,7 km) – Bedřichov, stadion (11,7 km)
Trasa kratší délky vedoucí na hráz „Černé Nisy“.
Černá Nisa, jak se často u nás přehradě říká, byla vybudovaná podobně jako další údolní přehrady (Harcovská v Liberci, Jablonecká ve Mšeně aj.) na ochranu proti záplavám po nechvalně známé povodni v roce 1897. Od ní cesta pokračuje dál k Závorám na rozcestí pod Olivetskou horu, potom okolo Gregorova kříže, údajně památníčku nenaplněné lásky, na Novou Louku a do Bedřichova.
Tradice pro všechny – osada Jizerka II. (14,5 km)
Smědava – Promenádní (1,5 km) – /Promenádní cesta/ – U Bunkru (5,2 km) – Mořina (6,7 km) – Jizerka, Panský dům (8 km) – /Jizerská silnice/ – Promenádní (13 km) – Smědava (14,5 km)
Jedna z tras střední délky ukazuje osadu Jizerku s Panským domem a dominantu Jizerských hor, Bukovec. Nástupním místem Smědava.
Ze Smědavy Promenádní cestou k fotogenické osadě Jizerce (861 m), která se stala součástí filmu Zapomenuté světlo.
K dalším lákadlům nejvýše položené osady bezesporu patří Muzeum Jizerských hor, v jehož expozicích najdeme vše o zdejší přírodě, ale i o samotné historii Jizerských hor, o sklářství, nalezištích drahokamů a polodrahokamů atd. Osobitost osady Jizerka podtrhují zbytky opevnění z druhé světové války, chráněná květena v kombinaci s meandry Safírového potoka nebo pohled k hoře Bukovci (1 005 m).
Na hráz Josefodolské přehrady a na Královku (15 km)
Bedřichov, stadion – Bedřichov, hájovna (0,5 km) – Blatný rybník (3 km) – Tetřeví kámen (4 km) – Kristiánov (5 km) – Josefodolská přehrada (8,5 km) – Hrabětice, kaplička (9,5 km) – Královka (13, 5 km) – Bedřichov, stadion (15 km)
Trasa střední délky ukazuje hráz nejmohutnějšího vodního díla Jizerských hor.
Josefodolská přehrada byla postavena v letech 1976–1982 na řece Kamenici, v současnosti jsou koupání aj. typy rekreace v ní a jejím bezprostředním okolí zakázány, protože přehrada slouží jako zdroj pitné vody pro Liberec a Jablonec nad Nisou. Od hráze stoupá cesta k hrabětické „kapličce“, bývalé hasičské zbrojnici, a pak po už mírně zvlněném terénu ke Královce, restauraci s 24 m vysokou rozhlednou. Název Královka je počeštělým názvem původního německého pojmenování Königova výšina, jež souvisí s příjmením jistého osadníka Königa.
Letadla na horách a jejich pomníčky (17,5 km)
Smědava – Kůrovec (0,9 km) – Na Knajpě (4,4 km) – /Pavlova cesta okolo Smědavské hory/ – Nad Černým potokem (12,5 km) – Čihadla (14 km) – Na Knajpě (14,5 km) – /Štolpišská silnice/ – Smědava (17,5 km)
Další trasa střední délky prohlubující poznání Jizerských hor, výchozím místem Smědava.
Z té doporučujeme vyrazit ke Kůrovci a na Knajpu, a pak přímo k zlatému hřebu vyjížďky, na Pavlovu cestu, jež opisuje téměř celou horu Smědavu (1 084 m). Severní úbočí hory zde vydává svědectví o jedné z leteckých tragédií Jizerek, která se odehrála v dubnu 1992. Pavlova cesta se nakonec vrací přes Čihadla zpět na Knajpu a dále po Štolpišské silnici na Smědavu.
Za přírodou, za horami (17,4 km)
Nová Louka – Gregorův kříž (0,7 km) – Hřebínek (3,2 km) – Točna (3,8 km) – Krásná Máří (5,8 km) – Tetřeví boudy (7,2 km) – Na Žďárku (8,1 km) – Nad Černým potokem (8,7 km) – Čihadla (10,3 km) – Rozmezí (11,3 km) – Kristiánov (14,8 km) – Blatný rybník (16,8 km) – Nová Louka (17,4 km)
Střední délka trasy vyhovuje všem, kteří se chtějí podívat na Jizerky z úhlu přírody.
Z Nové Louky se návštěvník nejprve podívá na Hřebínek, který je lehkou ochutnávkou toho, co výletníka teprve čeká. Tím jsou hlavně dlouhé pásy šedavých cest, zelených lesů a modrého nebe. Narušitelem scenérie budou pouze vrcholy Ptačích kup a Holubníku, později prostory jizerských rašelinišť a mokřadů poblíž Čihadel. Panenskou divočinu střídá osada Kristiánov s maličkým hřbitůvkem, posléze okolí Nové Louky.
Jizerky znovu a jinak (20 km)
Nová Louka – Gregorův kříž (0,7 km) – Hřebínek (3,2 km) – Točna (3,8 km) – /Nová cesta, Bílé Buky/ – Kristiánov (9 km) – Josefodolská přehrada (11,5 km) – Hrabětice, kaplička (13,9 km) – Královka (16,4 km) – Bedřichov, hájovna (17,6 km) – Nová Louka (20 km)
Střední délka trasy uvádí návštěvníka do staronových kulis Jizerských hor.
Trasa začíná opět Novou Loukou, poté se stáčí ke kiosku na Hřebínku a k rozcestí na Točně. Novou cestou pod Bílým bukovím s Jelením skokem (jedinou památkou po bývalé jelení oboře z 2. poloviny 19. století) se opětovně dostaneme na Kristiánov, odkud další část cesty vede po místech tras předcházejících.